Trochu dlouhý nadpis a taky trochu zvláštní téma. Ale jen na první pohled.
Protože pokud vnímáme jezdectví jako celek, s ohledem na historii tohoto oboru a na koně jako na zvířata, která se šlechtěním sice změnila, ale podstatou zůstavají stejná, pak není důvod se pozastavovat nad křížením jezdeckých stylů. Zvlášť pokud jeden může obohatit druhý. A přesně to byl úkol pro Martina Veverku.
Pracoval s plemeny na která neni ve svém oboru zvyklý a kterým ani jejich stavba těla neulehčuje provedení vybraných gymnastických prvků. Jezdil v sedlech, která mu jsou cizí a učil lidi bez řádného drezurního vzdělání.
Přes to všechno byl schopný vysvětlovat, jezdit, učit a ještě u toho vypadat spokojeně.
Na všech koních byla vidět změna. A na všech lidech zájem a pozornost. A to samo vypovídá o úspěchu tohoto semináře.
Nikdo nemůže očekávat zásadní zlepšení vlastního ježdění za jeden den a proto doufám v další spolupráci.
Honza Štembera
