Nastala sezóna 2018

Převedení stáda u Františkových lázní

První dubnový pátek jsme se večer sešli v obci Ostroh u Zuzky a Štěpána, večer jsme pojedli z grilu, popili a zaházeli na dummy. Ráno nás čekalo stádo 15 ti kusů, které bylo potřeba převést přes les, louky a rybníky na cca 5 kilometrů vzdálenou pastvu. Větší část dobytka šla tuto cestu prvně, navíc stádo se skládalo z krav, jalovic, telat a plemenného býka, mohli jsme očekávat cokoli. Vše šlo jako po másle, zvířata, jakoby věděla co se po nich chce, šla tak jak měla a úspěch byl zaručen. Po zavření pastvy někteří z nás házeli tréninkově s breakaway hondou. Den jak malovaný, teplo, slunce, dobrá atmosféra a hlavně klidně a pořádně udělaná práce.

Děkujeme Zedovi, Martině s Martinem, Štetkemu a Kubovi.

 

Zahnání stáda ke třídění a následné přehnání na pastvu

Další jarní akcí bylo zahnání cca 160ks krav a jalovic v nové lokalitě obce Seč u Chrudimi.

Stádo bylo potřeba sehnat z rozsáhlé pastviny do zázemí kravína, kde se následně mělo třídit. V tomto stádě jsme byli poprvé a dobytek nám to dávat jasně najevo. Krávy zvyklé na několikanásobné útěky lidem, kteří je pravidelně z pastvy stahovali, nedali zadarmo nic ani koním. Kličky mladých jalovic, honění si svého ega na jezdcích naše členy řádně prohnalo, avšak zkušenosti a fyzická kondice koní i jezdců byla neprůstřelná. Kusy se povedlo zahnat, zootechnici byli rádi, že pošetřili své nohy v kopcích a stádo je na svém místě.

Po práci v kravíně bylo potřeba všechny převést na druhou pastvinu, což byla již lehká a krásná práce.

Každý z nás byl spokojený, pan majitel a zaměstnanci také, vydali jsme se tedy z vesela domů.

 

Zuzana Ševčíková

Ohlédnutí za sezónou 2017

Loni nás po dvou jarních akcích na Slovensku čekalo ještě značkování u chovatelů v Hoslovicích a Bělči, ke kterým jezdíme pravidelně už několik let. Poprvé jsme také byli značkovat telata na pastvinách v  jihočeské osadě Libínské Sedlo, která leží kousek od Prachatic.

Rádi se scházíme i když zrovna neznačkujeme, loňské léto jsme se takto sešli na Křížánkách u Janči a Honzíka, trénovali jsme lasování na dummy, jezdili na koních, pekli maso a pili pivo… 🙂

Léto rychle uteklo a na podzim nás opět čekalo Slovensko, poslední značkování sezony 2017 na které nám přijeli pomoct i Jeff Sanders, Marco Breitenbach a Kay Wienrich. Po Slovensku odletěli Adámkové na Floridu do USA, kam za nimi na návštěvu dorazil i Michal Šandera, kluci tam během několika týdnů pletli otěže, obsedali koně a naznačkovali stovky telat.

V prosinci jsme se ještě sešli na tradičním lasování v kulturáku v Bystré na Jizerou, kde každoročně zkoušíme a trénujeme všechny hody na dummy, ti zkušenější radí a pomáhají, protože tady je na to vždy prostor a čas. Vymýšlíme všemožné (i nemožné 🙂 ) soutěže, bavíme se, smějeme se a je nám fajn… 🙂

Tolik „otočení se“ za loňskou sezonou. Teď už nám ale začala ta letošní a já doufám, že bude úplně stejně príma…

Míša Prajerová

Shánění dobytka – Slovensko, březen, duben 2017

Z extrému do extrému. Koho by napadlo, že v půlce března se budeme při shánění dobytka a lasování zimních telátek potit a péct na sluníčku. A že o měsíc později se budeme ve stejných ohradách choulit v sedlech, abychom odolali náporu horizontálně letícího sněhu. Opravdový hardcore. Nebo taky zima jako… no, to se ani nehodí publikovat.

Každopádně jsme si to myslím všichni těžce užili a budeme ještě dlouho vzpomínat. To vám potom jakákoli náročná akce připadá jako procházka růžovou zahradou.

Jako vždy na Kuchyni nás čekalo shánění dvou stád o cca 150 matkách. Pak jsme při prohánění stáda přes fixačku potrénovali cuttingové schopnosti našich koní. Při lasování telátek jsme trénovali nejen koně, ale i naše lasařské schopnosti. Výhodou těchto akcí „na pohodu“ je i to, že můžete vzít zeleného koně, a najde se i chvilka času na to, učit ho trackovat zalasované tele, či si poprvé hodit lasem na nějakého toho prcka. Efektivnost tohoto způsobu tréninku je zjevná i z úspěchů našich členů na Silverstone Western Cup další víkend po akci – budeme jim držet palce i na dalších show. 🙂

Jana H.

Za fotky opět děkujeme Míše Prajerové.

Kolik stojí ustájení a kolik by stát mělo

Majitelé koní bez vlastního zázemí pravděpodobně nemají problém nějaké to ustájení sehnat. Pastevním počínaje, luxusním areálem konče. Ale v téměř žádné stáji či areálu nepožadují adekvátní odměnu za ustájení, ve které by byly pokryty veškeré náklady včetně amortizace a vstupních investic. V poslední době se to dohání nejrůznějšími dotacemi. To však nechám stranou. Ne všichni na ně dosáhnou a navíc mi to přijde krátkozraké.

Pokusím se tímto článkem otevřít oči těm, kdo si stěžují jak je to ustájení předražené (vždyť koně žerou trávu a ta je zadarmo) a zároveň se zastanu mnohdy vyčerpaných (dohadováním se s klienty) majitelů stájí.

Tady je příklad:

Náklady na výstavbu zázemí pro pastevní ustájení o kapacitě 10 koní.

Nejdřív je potřeba kus hlíny. 8-10 ha, podle vydatnosti pastvy. Nákup cca 1,000.000,- Kč, pronájem 20-50.000,- /rok. Přístřešek pro koně 6×10 m nekvalitní 50.000,-(prkna či desky, použité plechy na střechu, hliněná podlaha) kvalitní 200.000,- (zděný nebo dřevěný, kvalitní krytina, betonová podlaha). Zdroj vody potok, původní studna, … 0,- Kč, vybudování nové studny 2.000,-/m plus papíry (staveb. povolení, hydrogeo. posudek, CHKO, …) 10.000,- Kč. Čerpadlo a hadice 5-10.000,- Kč. Celkem za studnu průměrně 40.000,- Kč. Ohrady nekvalitní elektrické kolem 10 ha 10.000,- Kč, kvalitní elektrické 50.000,- Kč, ohradníkový zdroj 2-6.000,- Kč. Krmelec na seno můžete stlouct z palet, což je ale časovaná bomba, nebo koupit 6-8.000,- Kč. A pro 10 koní jsou potřeba dva. Zřizování elektrické přípojky nebudu ani počítat. Jenže to nestačí. Potřebujete ještě nářadí, které ale musíte mít kam schovat jinak vám ho někdo štípne. A kam dát sedla, deky, uzdění a vůbec všechny ty krámy, které většina z nás shromažďuje. A taky je fajn mít se kde v zimě ohřát a uvařit si kafe. Takže“ levná“ varianta maringotka nebo stavební buňka 20-50.000,- Kč, nebo dražší varianta postavit chatu či baráček 200.000 -2,000.000,- Kč.

A co seno? Venku zplesniví a pod plachtou často taky. Takže seník nebo stodola 150.000 – 1,000.000,- Kč. A skoro každý, dřív nebo pozdějc, pořídí traktor. V zimě se ty balíky kutálejí špatně. Takže 80.000 – 2,000.000,- Kč.

Chtít to sčítat a počítat návratnost z ustájení by byla ztráta času. Proto také téměř každý odpoví, že to dělá pro sebe. No jo, jenže ostatní (lidé i koně) to používají a to znamená i opotřebovávají. A neznám nikoho, kdo by se tím časem nezačal užírat. A právem.

Ustajování koní je jediný obor podnikání se kterým jsem se setkal, kde se do plánu a kalkulací nezapočítavaj vstupní investice. A vůbec to nechápu. PROČ? Vdyť je to podnikání jako každé jiné.

Dobře. Pominu tedy vstupní náklady a budu počítat dál kolik stojí provoz. A budu hodně při zemi. 10 koní, 10 ha, přístřešek, stodola atd. Nejdřív na první pohled čitelné položky. Seno 100 balíků na krmnou sezonu (říjen-duben) 35-70.000,- Kč, podestýlka na zimní období 10-30.000,- Kč, voda (je-li z řádu) 70.000,-/rok. Liz(sůl) 2.000,-/rok. Plat jednoho člověka 180.000,-/rok (což je žalostně málo za tu dřinu). Teď ty méně čitelné. Občas je potřeba brigádník či záskok cca 20.000,-/rok. Amortizace všeho, co koně a klienti průběžně ničí 30.000,-/rok. Nafta do traktoru 20-40.000,-/rok. Elektřina 20-50.000,-/rok. Mulčování nedopasků, bránování, dosévání pastvin atd 20-40.000,-/rok. A je jedno jestli si příslušenství k traktoru koupíte a trávíte v něm svůj čas nebo si zaplatíte profíky. V horizontu několika let dopředu to vyjde finančně stejně.

Dále odvoz hnoje, daň z nemovitosti, daň z příjmu(což je v tomto případě protimluv), škody od divoké zvěře, pojištění,náhradní díly na traktor,píchlé kolečko,noční ošetřování koně s kolikou, asistence u kováře a veterináře, …

To všechno stojí prachy. A někdo to zaplatit prostě musí! I ten čas ošetřovatele nad rámec pracovní doby!

Když zprůměruji pohyblivé částky a sečtu veškeré shora uvedené položky, dostanu číslo 470.000,- Kč. To jsou roční náklady na 10 koní. Tzn., že minimální měsíční náklad na jednoho koně je 3.916,- Kč plus to píchlé kolečko a daně a všechno to ostatní, což jsem (po vzoru správných koňáků) nezapočítal.

Jak je tedy možné chtít pastevní ustájení za 2.500-3.000,-Kč, což je nejčastější cena za tento typ ustájení??? To znamená, že majitel stáje má ještě doplácet? Nebo nemá koně krmit? Nebo neplatit účty?

Vždyť je to nesmysl!!!

Ustájení jednoho koně musí stát 8.000,- a víc. Prospělo by to všem. Hlavně koním. Bylo by totiž o ně dobře postaráno. Měli by kvalitní seno, čisté výběhy, zdravou pastvu a hlavně ošetřovatele, co se o ně stará s úsměvem. Protože je v pohodě a nemusí spravovat ohrady provázkem a platit penále za nezaplacenou elektriku nebo krmit plesnivý seno. A může jet na dovolenou.

A koní by ubylo. A přibylo jezdecky vzdělaných lidí. Protože by si koně nemohl držet každý, jezdilo by se v jezdeckých školách. A nebylo by tolik špatných koní počatých amatérským křížením. Tím by stoupla cena koně. Tím by klesl počet týraných koní.

Mohl bych pokračovat, ale myslím, že to není třeba.

Na závěr chci dodat, že částky se kterými počítám se jistě liší podle lokality. Nicméně obecně odpovídají realitě.

Vy, kteří jste zaujali opoziční postoj a hledáte argumenty proč by to tak nemělo být se prosím nadechněte, přečtěte si to znovu a přesto, že některé položky dokážete snížit (aspoň teoreticky) velký rozdíl ve výsledné částce asi nebude.

S úctou Honza Štembera

Hoslovice jaro 2016 a další jarní aktivity

Jako již tradičně na začátku května jsme i letos vyrazili do krásné jihočeské vesničky Hoslovice. Naznačkovat telátka a účastnit se slavnostního jarního vyhánění krav na pastvu. Pohodová práce, super počasí, parádní zázemí od domácích. Někteří z nás drželi laso v ruce po dvouleté pauze, jiní lasovali živá telátka poprvé v životě. Ale protože s námi byli i zkušení lasaři, kteří mají trpělivost s těmi méně zkušenými, vše probíhalo hladce a pohodově 🙂 Učíme se, my i koně.

Fotky pod článkem jsou od různých autorů.

V přestávkách mezi pracovními akcemi probíhají také různé kurzy, připravující zájemce na opravdovou práci s dobytkem. Dobře rozjetý je seriál kurzů Adama a Honzy (viz kalendář akcí), Jana i s rodinkou byli učit práci s dobytkem pod Vysokými Tatrami (viz www.LearnFromHorses.eu).

Pravidla Buckaroo Revival a desatero pro kurzisty

Vážení přátelé praktického ranch ropingu:)

Protože nám roste počet zájemců o účast na našich akcích, byli jsme nuceni sepsat naše nepsaná pravidla pro přijetí nových členů do skupiny Buckaroo revival. Vzhledem k vysoké náročnosti na stupeň výcviku koní a jezdeckého umění jezdců, na kterém přímo závisí bezpečnost v průběhu práce s dobytkem a v neposlední řadě také udržení jednotné filozofie přístupu ke zvířatům, která se z větší části neslučuje se sportovními jezdeckými metodami, jsme vytvořili program, který může být určitou startovní metou nebo vodítkem pro získání potřebných dovedností. Tento program má formu na sebe navazujících seminářů, na kterých se kromě dovednosti s lasem dozvíte na čem pracovat se svým koněm, kde se dostat ke správným informacím a také možnost poznat alespoň část našeho kolektivu, protože když někdo umí dobře jezdit a je to debil, tak o něj stejně nestojíme. A naopak mezery v jezdeckém umění či práci s lasem nemusí být vždy překážkou pro zařazení do naší party. Žádný z účastníků tohoto programu,(kromě členů Buckaroo revival) se v dané sezóně nemůže účastnit našich akcí jako jezdec, avšak je vítán jako „groundworker“ (pomocník ze země). To je zároveň příležitost jak zjistit, jestli s námi chce mít dál něco společného.

Členství v Buckaroo revival není podmíněno žádnou finanční zátěží.

Od každého člena očekáváme loajalitu, ochotu, zájem a invenci.

Za tým Buckaroo revival Honza Štembera.

 

Dvakrát desatero pro kurzisty

Z vlastní zkušenosti víme, jak je tězké uchovat v hlavě veškeré informace, které se na semináři dozvíte. Proto jsme pro vás sepsali pár bodů, které by mohly pomoc při trénování do dalšího kurzu.

Desatero pro cvičení s lasem:

1.) Délka smyčky od ramene k zemi

2.) Honda v polovině délky smičky

3.) Používat celou délku paže

4.) Zásoba v levé ruce na pravé straně krku koně

5.) Konec otěží a konec lasa na levé straně krku koně

6.) Volit správný hod podle pozice telete

7.) Levá ruka nesmí dělat slack (stažení smyčky), drží přece otěže

8.) Vázat dally vždy s palcem směřujícím nahoru

9.) Dally vázat zeširoka křížem přes krk před hruškou

10.) Undally vytrhnout směrem nahoru

 

Desatero pro přípravu koně:

1) Vedení jednou rukou

2) Důraz na vedení holeněmi

3) Obrat kolem předních

4) Obrat kolem zadních

5) Ustupování do strany

6) Couvání na zvedlou otěž

7) Vyklusání z místa

8) Okamžitý přechod do pomalejšího chodu

9) Rollback v kroku

10) Zastavení

Good luck. Honza a Adam.

Práce s dobytkem – Kuchyňa, Slovensko – duben 2016

Letošní sezónu jsme zas vodstartovali za hranicema, na slovenský farmě v Kuchyni u Malacek. Pro partu Buckaroo revival to začíná bejt tradice, tak snad se něco nepodělá a udržíme jí (tu tradici) co nejdýl.

Asi by nebylo zajímavý popisovat průběh celý akce, protože kromě parádního počasí, fajnovejch krav v obou stádech, protivnýho dominantního hřebce, co si chtěl přivlastnit všechny naše koně, a kterýho jsme nakonec museli chytit do lasa a uvázat ke stromu, pádu Velkýho Adama z neosedlanýho koně při cuttování telete, zběsilýho úprku nezkušený kobylky,která vyplivla udidlo i s uzdečkou, a na který zrovna seděl Malej Adam (a jako na potvoru se tam nachomejt ten protivnej hřebec, co v tu dobu ještě nebyl přivázanej), pár spálenejch dlaní vod lasa a Jeffa Sanderse, kterej se vloni nechal slyšet, že by si s náma rád zajezdil, se toho zas tolik zajímavýho nepřihodilo.

Možná jen to, že si kluci z Lanškrouna zadělali blátem a kravskejma lejnama ty parádní nový chinksy. A taky ta oslava na počest Velkýho Adama by stála za zmínku. Ta byla móc pěkně nachystaná. Nikdo jsme vo tom překvápku nevěděl. Všechno to pěkně upekla pani domácí. I ten dort. Prej první v životě. No, koneckonců, třicítka je pěkný číslo, tak jsme to zapili. No a že si mákly i holky, vo tom už by snad dneska nikdo ani nepochyboval. Jezdily, lasovaly, značkovaly a neremcaly. Prostě paráda.

To čétéčko, co mu Jirka Jankásek řiká Banji, opět nezklamal a přál bych všem zatrpklejm anglofilum vidět, co takový ČT zmákne. Vlastně i Jeff seděl na takovym podobnym šemíkovi z českýho chovu. Lasoval reatou a ani jí nepřetrh, seděl v sedle typu Visalia, co ho dělal Milan Nepustil a který drží na koni jen pomocí jednoho podbřišníku, a ani se nepřevrátil a ten jeho kůň chodil na two reins taky docela pěkně.

Štěpán nám zas furt vyprávěl, jak ho už nebolí zadek a jak se jeho kobyla dobře hejbá pod tim novym sedlem, co si ho vloni vyhrál na závodech u Tondy Frinty a co mu ho Martin Eliáš spíchnul a dovez do Prahy, když se se Zedem řítili ukrutnou rychlostí na tuhle akci.

No a Zed? Zed was not death, jak by řek‘ klasik. Zed byl navopak plnej života, vostatně jako vždycky. Moc rád bych tady zveřejnil pár z jeho fórů, abych aspoň trochu přiblížil kolik toho života v něm bublá, ale náš webmaster, Janička Horká, by to stejně asi zatrhla. Tak si nebudu plácat játra zbytečně.

Málem bych zapoměl na Kvardiče. Von totiž nebejvá moc slyšet ani vidět, ale když je potřeba, tak se nachomejtne v pravej čas a chytne vám zadní nohy (někdy i tomu teleti) a vy ani nevíte kde se tam vzal.

Pan majitel byl plnej elánu, parádně se vo nás postaral a ani jsem ho tentokrát neslyšel řvát jeho bodrym hlasem na žádnou krávu, bejka, zaměstnance, veterináře, dveře vod auta, fixační klec ani termosku s gulášem.

Jediný co mě trápilo, že zbytek naší grupy musí dřepět doma na zadku a čekat na další branding day, protože sem se všici nevlezem.

Takže jak jsem řek‘, neni moc vo čem psát.

No a tady se klidně mrkněte na vobrázky vod Adamovi Elišky. Bude ráda.

Honza Štembera

Martin Veverka a jeho jezdecké umění s odkazem starých barokních mistrů napasované do tréninkového systému buckaroos – 10.4.2016

Trochu dlouhý nadpis a taky trochu zvláštní téma. Ale jen na první pohled.

Protože pokud vnímáme jezdectví jako celek, s ohledem na historii tohoto oboru a na koně jako na zvířata, která se šlechtěním sice změnila, ale podstatou zůstavají stejná, pak není důvod se pozastavovat nad křížením jezdeckých stylů. Zvlášť pokud jeden může obohatit druhý. A přesně to byl úkol pro Martina Veverku.

Pracoval s plemeny na která neni ve svém oboru zvyklý a kterým ani jejich stavba těla neulehčuje provedení vybraných gymnastických prvků. Jezdil v sedlech, která mu jsou cizí a učil lidi bez řádného drezurního vzdělání.

Přes to všechno byl schopný vysvětlovat, jezdit, učit a ještě u toho vypadat spokojeně.

Na všech koních byla vidět změna. A na všech lidech zájem a pozornost. A to samo vypovídá o úspěchu tohoto semináře.

Nikdo nemůže očekávat zásadní zlepšení vlastního ježdění za jeden den a proto doufám v další spolupráci.

Honza Štembera

Práce na dobytkářské farmě Kuchyňa, SVK – září 2015

Letos podruhé jsme se sešli opět na Slovensku, kde nás čekaly dva dny práce se dvěma stády.

Poslední letní pondělí letošního roku, za světla vycházejícího slunce buckaroos nasedlali koně a vyrazili na horní vzdálenější pastvinu, která má rozlohu asi 350 ha. Společně s asi 300 hlavým stádem krav, patří tato pastvina i stádu koní, což dal místní hřebec hned zpočátku jasně najevo a své území si značně bránil.

Úkolem pro 12 jezdců bylo sehnat stádo do ohrady, kde se v jedné polovině lasovali a značkovali telata a v druhé skupinka 3-4 jezdců třídila stádo a posílala jednotlivé kusy do fixační klece.

Práce bylo dostatek až do večera a i přesto, že jsme se tentokrát sešli v opravdu velkém počtu, tak měl každý co na práci.

Druhý den nás čekalo o něco početnější stádo, cca 180 krav, 20 jalovic, 150 telat různého věku a 4 plemenní býci na pastvině o rozloze 200 ha. Buckaroos se rozmístili kolem stáda, které čekalo na druhé straně pastvin. Při sehnání stáda dohromady, a při prvních pokusech s ním manipulovat a posouvat ho směrem k bráně ohrady, šly krávy i přes tlak koní a rozutekly se zpátky do pastvin. Nakonec se pomalým tempem stádo znovu podařilo sehnat dohromady, 10 jezdců ho obstoupilo a dvá s ním pohybovali směrem k bráně. Postupně se do ohrady vměstnaly všechny krávy a koně čekal krátký zasloužený odpočinek před další prací.

Po příjezdu pana veterináře jsme stejně jako předešlý den v jedné části ohrady třídili a oddělovali jednotlivé kusy, v druhé se pak lasovali a značkovali telata. K obědu jsme dostali výborný guláš (máme rádi obědy uprostřed pastvin, balík sena může sloužit jako perfektní stůl!) 🙂 a po obědě jsme opět až do západu slunce lasovali, třídili, značkovali…

Večer, při společném posezení nás všechny potěšila pochvala a také to, že Honzovi nepraskla žilka… 😉

Skvěle strávené poslední letní dny tohohle roku, povedená práce, parádní počasí, hodní býci a bezvadná parta lidí… Těším se na příště! 🙂

Míša Prajerová

Místo fotek vám tentokrát přinášíme úžasné video, které dala dohromady Eliška Horáčková. Užijte si ho. 😉

Ranch ropingové kurzy 2015

Máme za sebou již čtvrtý kurz praktického ranch ropingu. A musím říci, že všichni zúčastnění odvedli dobrou práci. Každý, kdo mě zná, ví, že chválou šetřím. Ale v tomto případě by to nebylo na místě. Každý, bez výjimky, lasoval s pevnou hondou ať už hlavu nebo zadní nohy. A vzhledem k tomu, že nejlehčí lasovaný kus nevážil pod čtvrt tuny, nebylo to úplně pro zelenáče. Koně některých lasařů neváží o mnoho víc. O to lepší musí být práce s dally, o to lépe musí pracovat jejich koně a o to víc odvahy je potřeba. Myslím, že se mnou Velkej Adam (Adam Punčochář) bude souhlasit, když řeknu, že nemusíme mít obavy z nedostatku buckaroos pro další branding days. Hlavně nepolevit, nepřestat vyhledávat možnosti k trénování sebe i koně a nezpychnout. Protože když si začnu myslet, že už to umim, vždycky se něco posere!

A tady jsme. Jako ve filmu. 🙂

Honza Štembera