Práce s dobytkem – Kuchyňa, Slovensko – duben 2016

Letošní sezónu jsme zas vodstartovali za hranicema, na slovenský farmě v Kuchyni u Malacek. Pro partu Buckaroo revival to začíná bejt tradice, tak snad se něco nepodělá a udržíme jí (tu tradici) co nejdýl.

Asi by nebylo zajímavý popisovat průběh celý akce, protože kromě parádního počasí, fajnovejch krav v obou stádech, protivnýho dominantního hřebce, co si chtěl přivlastnit všechny naše koně, a kterýho jsme nakonec museli chytit do lasa a uvázat ke stromu, pádu Velkýho Adama z neosedlanýho koně při cuttování telete, zběsilýho úprku nezkušený kobylky,která vyplivla udidlo i s uzdečkou, a na který zrovna seděl Malej Adam (a jako na potvoru se tam nachomejt ten protivnej hřebec, co v tu dobu ještě nebyl přivázanej), pár spálenejch dlaní vod lasa a Jeffa Sanderse, kterej se vloni nechal slyšet, že by si s náma rád zajezdil, se toho zas tolik zajímavýho nepřihodilo.

Možná jen to, že si kluci z Lanškrouna zadělali blátem a kravskejma lejnama ty parádní nový chinksy. A taky ta oslava na počest Velkýho Adama by stála za zmínku. Ta byla móc pěkně nachystaná. Nikdo jsme vo tom překvápku nevěděl. Všechno to pěkně upekla pani domácí. I ten dort. Prej první v životě. No, koneckonců, třicítka je pěkný číslo, tak jsme to zapili. No a že si mákly i holky, vo tom už by snad dneska nikdo ani nepochyboval. Jezdily, lasovaly, značkovaly a neremcaly. Prostě paráda.

To čétéčko, co mu Jirka Jankásek řiká Banji, opět nezklamal a přál bych všem zatrpklejm anglofilum vidět, co takový ČT zmákne. Vlastně i Jeff seděl na takovym podobnym šemíkovi z českýho chovu. Lasoval reatou a ani jí nepřetrh, seděl v sedle typu Visalia, co ho dělal Milan Nepustil a který drží na koni jen pomocí jednoho podbřišníku, a ani se nepřevrátil a ten jeho kůň chodil na two reins taky docela pěkně.

Štěpán nám zas furt vyprávěl, jak ho už nebolí zadek a jak se jeho kobyla dobře hejbá pod tim novym sedlem, co si ho vloni vyhrál na závodech u Tondy Frinty a co mu ho Martin Eliáš spíchnul a dovez do Prahy, když se se Zedem řítili ukrutnou rychlostí na tuhle akci.

No a Zed? Zed was not death, jak by řek‘ klasik. Zed byl navopak plnej života, vostatně jako vždycky. Moc rád bych tady zveřejnil pár z jeho fórů, abych aspoň trochu přiblížil kolik toho života v něm bublá, ale náš webmaster, Janička Horká, by to stejně asi zatrhla. Tak si nebudu plácat játra zbytečně.

Málem bych zapoměl na Kvardiče. Von totiž nebejvá moc slyšet ani vidět, ale když je potřeba, tak se nachomejtne v pravej čas a chytne vám zadní nohy (někdy i tomu teleti) a vy ani nevíte kde se tam vzal.

Pan majitel byl plnej elánu, parádně se vo nás postaral a ani jsem ho tentokrát neslyšel řvát jeho bodrym hlasem na žádnou krávu, bejka, zaměstnance, veterináře, dveře vod auta, fixační klec ani termosku s gulášem.

Jediný co mě trápilo, že zbytek naší grupy musí dřepět doma na zadku a čekat na další branding day, protože sem se všici nevlezem.

Takže jak jsem řek‘, neni moc vo čem psát.

No a tady se klidně mrkněte na vobrázky vod Adamovi Elišky. Bude ráda.

Honza Štembera