Ohlédnutí za sezónou 2017

Loni nás po dvou jarních akcích na Slovensku čekalo ještě značkování u chovatelů v Hoslovicích a Bělči, ke kterým jezdíme pravidelně už několik let. Poprvé jsme také byli značkovat telata na pastvinách v  jihočeské osadě Libínské Sedlo, která leží kousek od Prachatic.

Rádi se scházíme i když zrovna neznačkujeme, loňské léto jsme se takto sešli na Křížánkách u Janči a Honzíka, trénovali jsme lasování na dummy, jezdili na koních, pekli maso a pili pivo… 🙂

Léto rychle uteklo a na podzim nás opět čekalo Slovensko, poslední značkování sezony 2017 na které nám přijeli pomoct i Jeff Sanders, Marco Breitenbach a Kay Wienrich. Po Slovensku odletěli Adámkové na Floridu do USA, kam za nimi na návštěvu dorazil i Michal Šandera, kluci tam během několika týdnů pletli otěže, obsedali koně a naznačkovali stovky telat.

V prosinci jsme se ještě sešli na tradičním lasování v kulturáku v Bystré na Jizerou, kde každoročně zkoušíme a trénujeme všechny hody na dummy, ti zkušenější radí a pomáhají, protože tady je na to vždy prostor a čas. Vymýšlíme všemožné (i nemožné 🙂 ) soutěže, bavíme se, smějeme se a je nám fajn… 🙂

Tolik „otočení se“ za loňskou sezonou. Teď už nám ale začala ta letošní a já doufám, že bude úplně stejně príma…

Míša Prajerová

Shánění dobytka – Slovensko, březen, duben 2017

Z extrému do extrému. Koho by napadlo, že v půlce března se budeme při shánění dobytka a lasování zimních telátek potit a péct na sluníčku. A že o měsíc později se budeme ve stejných ohradách choulit v sedlech, abychom odolali náporu horizontálně letícího sněhu. Opravdový hardcore. Nebo taky zima jako… no, to se ani nehodí publikovat.

Každopádně jsme si to myslím všichni těžce užili a budeme ještě dlouho vzpomínat. To vám potom jakákoli náročná akce připadá jako procházka růžovou zahradou.

Jako vždy na Kuchyni nás čekalo shánění dvou stád o cca 150 matkách. Pak jsme při prohánění stáda přes fixačku potrénovali cuttingové schopnosti našich koní. Při lasování telátek jsme trénovali nejen koně, ale i naše lasařské schopnosti. Výhodou těchto akcí „na pohodu“ je i to, že můžete vzít zeleného koně, a najde se i chvilka času na to, učit ho trackovat zalasované tele, či si poprvé hodit lasem na nějakého toho prcka. Efektivnost tohoto způsobu tréninku je zjevná i z úspěchů našich členů na Silverstone Western Cup další víkend po akci – budeme jim držet palce i na dalších show. 🙂

Jana H.

Za fotky opět děkujeme Míše Prajerové.

Hoslovice jaro 2016 a další jarní aktivity

Jako již tradičně na začátku května jsme i letos vyrazili do krásné jihočeské vesničky Hoslovice. Naznačkovat telátka a účastnit se slavnostního jarního vyhánění krav na pastvu. Pohodová práce, super počasí, parádní zázemí od domácích. Někteří z nás drželi laso v ruce po dvouleté pauze, jiní lasovali živá telátka poprvé v životě. Ale protože s námi byli i zkušení lasaři, kteří mají trpělivost s těmi méně zkušenými, vše probíhalo hladce a pohodově 🙂 Učíme se, my i koně.

Fotky pod článkem jsou od různých autorů.

V přestávkách mezi pracovními akcemi probíhají také různé kurzy, připravující zájemce na opravdovou práci s dobytkem. Dobře rozjetý je seriál kurzů Adama a Honzy (viz kalendář akcí), Jana i s rodinkou byli učit práci s dobytkem pod Vysokými Tatrami (viz www.LearnFromHorses.eu).

Práce s dobytkem – Kuchyňa, Slovensko – duben 2016

Letošní sezónu jsme zas vodstartovali za hranicema, na slovenský farmě v Kuchyni u Malacek. Pro partu Buckaroo revival to začíná bejt tradice, tak snad se něco nepodělá a udržíme jí (tu tradici) co nejdýl.

Asi by nebylo zajímavý popisovat průběh celý akce, protože kromě parádního počasí, fajnovejch krav v obou stádech, protivnýho dominantního hřebce, co si chtěl přivlastnit všechny naše koně, a kterýho jsme nakonec museli chytit do lasa a uvázat ke stromu, pádu Velkýho Adama z neosedlanýho koně při cuttování telete, zběsilýho úprku nezkušený kobylky,která vyplivla udidlo i s uzdečkou, a na který zrovna seděl Malej Adam (a jako na potvoru se tam nachomejt ten protivnej hřebec, co v tu dobu ještě nebyl přivázanej), pár spálenejch dlaní vod lasa a Jeffa Sanderse, kterej se vloni nechal slyšet, že by si s náma rád zajezdil, se toho zas tolik zajímavýho nepřihodilo.

Možná jen to, že si kluci z Lanškrouna zadělali blátem a kravskejma lejnama ty parádní nový chinksy. A taky ta oslava na počest Velkýho Adama by stála za zmínku. Ta byla móc pěkně nachystaná. Nikdo jsme vo tom překvápku nevěděl. Všechno to pěkně upekla pani domácí. I ten dort. Prej první v životě. No, koneckonců, třicítka je pěkný číslo, tak jsme to zapili. No a že si mákly i holky, vo tom už by snad dneska nikdo ani nepochyboval. Jezdily, lasovaly, značkovaly a neremcaly. Prostě paráda.

To čétéčko, co mu Jirka Jankásek řiká Banji, opět nezklamal a přál bych všem zatrpklejm anglofilum vidět, co takový ČT zmákne. Vlastně i Jeff seděl na takovym podobnym šemíkovi z českýho chovu. Lasoval reatou a ani jí nepřetrh, seděl v sedle typu Visalia, co ho dělal Milan Nepustil a který drží na koni jen pomocí jednoho podbřišníku, a ani se nepřevrátil a ten jeho kůň chodil na two reins taky docela pěkně.

Štěpán nám zas furt vyprávěl, jak ho už nebolí zadek a jak se jeho kobyla dobře hejbá pod tim novym sedlem, co si ho vloni vyhrál na závodech u Tondy Frinty a co mu ho Martin Eliáš spíchnul a dovez do Prahy, když se se Zedem řítili ukrutnou rychlostí na tuhle akci.

No a Zed? Zed was not death, jak by řek‘ klasik. Zed byl navopak plnej života, vostatně jako vždycky. Moc rád bych tady zveřejnil pár z jeho fórů, abych aspoň trochu přiblížil kolik toho života v něm bublá, ale náš webmaster, Janička Horká, by to stejně asi zatrhla. Tak si nebudu plácat játra zbytečně.

Málem bych zapoměl na Kvardiče. Von totiž nebejvá moc slyšet ani vidět, ale když je potřeba, tak se nachomejtne v pravej čas a chytne vám zadní nohy (někdy i tomu teleti) a vy ani nevíte kde se tam vzal.

Pan majitel byl plnej elánu, parádně se vo nás postaral a ani jsem ho tentokrát neslyšel řvát jeho bodrym hlasem na žádnou krávu, bejka, zaměstnance, veterináře, dveře vod auta, fixační klec ani termosku s gulášem.

Jediný co mě trápilo, že zbytek naší grupy musí dřepět doma na zadku a čekat na další branding day, protože sem se všici nevlezem.

Takže jak jsem řek‘, neni moc vo čem psát.

No a tady se klidně mrkněte na vobrázky vod Adamovi Elišky. Bude ráda.

Honza Štembera

Práce na dobytkářské farmě Kuchyňa, SVK – září 2015

Letos podruhé jsme se sešli opět na Slovensku, kde nás čekaly dva dny práce se dvěma stády.

Poslední letní pondělí letošního roku, za světla vycházejícího slunce buckaroos nasedlali koně a vyrazili na horní vzdálenější pastvinu, která má rozlohu asi 350 ha. Společně s asi 300 hlavým stádem krav, patří tato pastvina i stádu koní, což dal místní hřebec hned zpočátku jasně najevo a své území si značně bránil.

Úkolem pro 12 jezdců bylo sehnat stádo do ohrady, kde se v jedné polovině lasovali a značkovali telata a v druhé skupinka 3-4 jezdců třídila stádo a posílala jednotlivé kusy do fixační klece.

Práce bylo dostatek až do večera a i přesto, že jsme se tentokrát sešli v opravdu velkém počtu, tak měl každý co na práci.

Druhý den nás čekalo o něco početnější stádo, cca 180 krav, 20 jalovic, 150 telat různého věku a 4 plemenní býci na pastvině o rozloze 200 ha. Buckaroos se rozmístili kolem stáda, které čekalo na druhé straně pastvin. Při sehnání stáda dohromady, a při prvních pokusech s ním manipulovat a posouvat ho směrem k bráně ohrady, šly krávy i přes tlak koní a rozutekly se zpátky do pastvin. Nakonec se pomalým tempem stádo znovu podařilo sehnat dohromady, 10 jezdců ho obstoupilo a dvá s ním pohybovali směrem k bráně. Postupně se do ohrady vměstnaly všechny krávy a koně čekal krátký zasloužený odpočinek před další prací.

Po příjezdu pana veterináře jsme stejně jako předešlý den v jedné části ohrady třídili a oddělovali jednotlivé kusy, v druhé se pak lasovali a značkovali telata. K obědu jsme dostali výborný guláš (máme rádi obědy uprostřed pastvin, balík sena může sloužit jako perfektní stůl!) 🙂 a po obědě jsme opět až do západu slunce lasovali, třídili, značkovali…

Večer, při společném posezení nás všechny potěšila pochvala a také to, že Honzovi nepraskla žilka… 😉

Skvěle strávené poslední letní dny tohohle roku, povedená práce, parádní počasí, hodní býci a bezvadná parta lidí… Těším se na příště! 🙂

Míša Prajerová

Místo fotek vám tentokrát přinášíme úžasné video, které dala dohromady Eliška Horáčková. Užijte si ho. 😉

Kuchyňa, SK – březen, duben 2015

Troufám si říct, že z našich výjezdů na slovenskou Kuchyňu se pomalu stává tradice. Tentokrát jsme se sešli v hojném počtu jedenácti jezdců a dvou pozemních zásobovaček. A myslím, že pro všechny zúčastněné to díky vyloženě aprílovému počasí byla opravdová prověrka sil.

Hned první den po nasednutí jsme si cestou na spodní pastvinu odskočili do plechové haly, kde jsme za poslouchání hlasitého bubnování deště do střechy přečkali nejhorší příval deště. Když hukot trochu polevil a pohled na šeď oblohy nesliboval žádné větší zlepšení, vyzbrojeni pláštěnkami jsme vyrazili za 180ti krávami s telaty a čtyřmi plemennými býky na cca 250ti hektarovou pastvinu. Rozmístili jsme se kolem stáda a postupně ho tlačili směrem k odchytové ohradě. Kdo loni na podzim zažil naši první práci s tímto stádem, kdy jsme čtyři hodiny sháněli stádo krav rozhodnutých odejít z našeho sevření za každou cenu a procházejících přes tlak koní, nemohl uvěřit, jak moc se stádo po pouhých dvou zkušenostech s touto prací zlepšilo. Ač při vměstnávání více jak 200hlavého stáda šestimetrovou branou je tlak opravdu značný a stádo je neklidné a hledá únik, přesto krávy, díky předchozím zkušenostem, že přes koně se nechodí, nepropadaly panice a postupně zjišťovaly, že právě brána je místo, kde získají nejvíce klidu.

Po zbytek dne jsme pak lasovali letošní telátka (asi 60 telat) a také s pomocí koní posílali skupinky krav do fixační klece, kde je pan veterinář očkoval. Odpoledne se na nás chvílemi usmálo i sluníčko a vše hned vypadalo veseleji 🙂

Druhý den jsme opět vstávali v 5:30 ráno. Díky změně času den před akcí byly naše biologické hodiny stále nastaveny na 4:30, takže rozlepit oči, nakrmit koně a nasoukat do sebe snídani byl pro některé z nás poměrně náročný výkon 🙂 6:30 už jsme seděli na koních a vyráželi na horní pastvinu, kde nás čekalo 130 matek na více než 200 ha. Díky brzké ranní hodině byly krávy stále pospolu a jejich přehnání do odchytovky byl pro tuto zkušenou partu buckaroo vcelku snadný úkol. Během hodiny čekání na veta a zaměstnance farmy se pomalu rozpršelo, k tomu foukal studený vítr, takže společné foto party jezdců v řadě není aranžované – to jsme se prostě jenom jako naši koně postavili zády k nepříjemnému větru.

Nejadrenalinovější zážitek celé akce nás čekal hned po příjezdu zaměstnanců farmy. Potřebovali jsme od stáda oddělit oba plemenné býky, kteří kvůli svému pokročilejšímu věku budou nahrazeni výkonnější generací. Oddělit takto z jara plemenné býky od stáda říjných krav může být samo o sobě zajímavá práce, a tihle, jako kdyby navíc věděli, že je čeká cesta na gril, nám to rozhodně nedali zadarmo.

Pak jsme ještě asi dvě hodiny, v blátě, dešti, větru, lasovali telata a třídili krávy, když se pan majitel slitoval a akci přesunul na druhý den. Do stáje jsme dojeli zmrzlí, s čvachtajícími botami, sedly nasáklými studenou vodou, na kopcích nad pastvinami jsme koukali na bílou nadílku. Teplá sprcha, teplý oběd, teplá postel. Nic v tu chvíli neznělo lákavěji.

Druhý den jsme opět sehnali stádo do odchytovky a dodělali svou práci. Kromě přeháňky krupek na nás tentokrát z nebe nic nespadlo a vítr bez deště je vlastně úplná pohoda 🙂

Takže jako vždy, parádní výlet, parádní práce. A s vědomím toho, že horší počasí už nás potkat nemůže, se myslím nejenom já těším na další akci 🙂

Text: Jana Horká

Kuchyňa – podzim 2014

Na slovenskou Kuchyňu jsme se na podzim 2014 vrátili ještě dvakrát. Tentokrát nás čekalo stahování obou velkých stád dobytka, celkem asi 300 dospělých krav a obdobný počet telat. Stádo, které jsem dělali podruhé, resp. potřetí, už je vychovanější – je ochotné poddávat se tlaku jezdců, nechá se nasměrovat do odchytové ohrady, v uzavřeném prostoru nepanikaří. Neosahané stádo nám naproti tomu dalo docela zabrat, ale aspoň jsme se pobavili 🙂 Čekalo nás opět lasování zatím neoznačkovaných telat a třídění celého stáda a jeho prohánění přes fixačku k panu veterináři.

Text: Jana Horká

Běleč 2014

Na louku těsně za vesnicí najelo několik Dodge s koňskými přepravníky. Během odpoledne na louce vyroste několik malých mobilních ohrádek pro koně, buckaroos s klobouky na hlavách se rozsadí kolem ohně, na němž se griluje maso k večeři. Ve vedlejší ohradě se pase stádo nic netušících krav… Po noci pod širákem nasedáme na koně a vyrážíme ke kravám. Veselé stádo nám dalo zabrat, než jsme je z bažin dostali do malé odchytovky. Následovalo vyšetření větších kusů veterinářem v proháněcí uličce, a lasování a značkování i více jak půlročních masných telat. Pak domácí hovězí polévka a guláš, a blížící se bouřky poslaly k večeru většinu z nás na cestu domů.

Text: Jana Horká

Hoslovice – červen 2014

Buckaroos poprvé v jihočeských Hoslovicích. Čekají nás čtyři stáda na vzdálených pastvinách, dvě značkování uprostřed pastvin, dvě ve vybudované ohradě z přenosných panelů. Díky pohodovému průběhu dostávají šanci lasovat i začínající lasaři či lasaři na mladých koních. Úspěch celé akce však stál také na jezdcích, kteří o lasování zájem nemají (zatím 😉 ), ale výrazně pomohli se sháněním stáda, případně jejich držením uprostřed pastvin.

Do Hoslovic se buckaroos vrátili ještě v průběhu léta 2014 na doznačkování nově narozených telat a dostali pozvání pro rok 2015, kdy by měli značkovat všechna telata.

Text: Jana Horká